…tak se pohodlně usaďte a zaposlouchejte se do křupání sněhu, který rozhovor provází. Mluvili jsme:

• O tom, jak nás k odchodu motivovala touha po svobodnějším životě a alternativním vzdělávání dětí, a jak jsme si uvědomili, že musíme jednat dřív, než děti zakoření ve školních vztazích.

• O tom, jak jsme hledali místo s loukami místo polí, aby byla půda čistší a příroda blíž našemu každodennímu životu.

• O tom, jak jsme si postupně nastavili nový pracovní režim, kde oba pracujeme a pečujeme o děti tak, aby to bylo co nejvíc fér.

• O tom, jak se proměnila naše práce, kdy jsme část aktivit přesunuli k lokálním projektům a částečně zůstali napojení na celorepublikové dění.

• O tom, jaké to je budovat kariéru a profesní kontakty z malého místa, daleko od konferencí a korporátního světa.

• O tom, jak nám odchod umožnil soustředit se na smysluplné projekty a na hlubší formy spolupráce, kde jde o důvěru, ne o viditelnost.

• O tom, jak jsme se zapojili do místní komunity, i když začátky byly punkové a museli jsme si místo a důvěru postupně vybudovat.

• O tom, jaké bylo hledání rovnováhy mezi komunitním životem a potřebou samoty, a jak jsme si nastavovali, kdy se chceme účastnit akcí a kdy ne.

• O tom, jak práce a život v menším místě proměnily náš pohled na kariéru, tempo a smysl toho, co děláme.

A ještě o spoustě dalších věcí. Bylo to hezký zastavení a ohlídnutí vpřed i vzad. Díky, Míšo!